Na odchodu

Milane, díky!

Máme tu pro Vás čerstvý rozhovor s jednou z opor FTC, která zde po letech končí a míří do jiného východočeského klubu, a to do FbC Hradec Králové. Po čas svého působení byl jedním z nejdůležitějších článků mužského A-týmu a nasbíral nespočet bodů jak za vstřelené góly, tak i za přesně mířené přihrávky. Svým technickým umem bavil diváky vždy až do poslední minuty a skandování jeho jména si fanouškovský kotel nikdy neodpustil. Řeč není o nikom jiném, než o Milanu Koubkovi!
 

Ahoj Milane, jak se těšíš na nové angažmá?

Ahoj, 
musím říct, že se těším hodně, a to zejména na nové výzvy, nové ambice a na tvrdou dřinu o získání místa v týmu. 
O mém přestupu rozhodovaly zejména dva aspekty.
Prvním je pocit, že jsem poslední dvě sezony už malinko stagnoval a neposouval se dál, tak jak bych chtěl. Proto jsem hledal novou výzvu, která by obnovila chuť a hlad po úspěchu.
Druhým aspektem je sloučení pracovního života se sportovním. Jelikož mám v Hradci Králové kancelář a budu se tam stěhovat, tak pro mě byl právě Hradec jasná volba. První schůzka s vedením klubu mě mile překvapila ambicemi a cíli do budoucna, takže na nové angažmá se moc těším.

Užíval sis své působení v FTC? Jak dlouho jsi vůbec za klub nastupoval?

Ano, a to velmi, v tomto týmu jsem byl moc spokojený. Kdo mě zná, ví, že to se mnou není lehké (smích), kluci mě přijali do týmu a vydrželi to se mnou po celou dobu. 
Za pět sezon v barvách FTC jsem poznal spoustu nových lidí, spoluhráčů, kamarádů, a hlavně svou druhou rodinu, proto chci poděkovat Láďovi Rozlivkovi za nabídku, kterou jsem před pěti lety dostal.

Jak ses cítil v kabině? Měnila se často atmosféra nebo zůstávala přátelská, i když se týmu nedařilo?

Myslím si, že atmosféra byla vždy přátelská a nestávalo se, že by prohry v zápasech nějak narušovaly pohodu v kabině. Já jsem se v kabině cítil velmi dobře, i když občas nastal konflikt (smích), ale vždy jsme to hodili za hlavu a připravovali se na další zápas. Kluci mají velmi dobrou partu i mimo florbal, a to si myslím, že stojí za úspěchem A-týmu.  

S kým se ti nejlépe hrálo? (Popř. s kým nejhůře)

Na hřišti se mi hrálo dobře s každým, kdo vedle mě nastoupil, ať už z řad beků či útočníků.
Ovšem musím tu vypíchnout dvě jména, a to Adama Kobra a Juru “Uncuntlajcha”. S Ádou jsme společně hráli poslední sezonu v juniorské extralize za Sokoli Pardubice a poté jsme se přesunuli do FTC. Za ty sezony spolu v lajně jsme vyprodukovali spoustu bodů a musím říct, že mi Áda jako parťák v lajně bude hodně chybět. Řekl bych, že jsme našimi akcemi bavili jak spoluhráče, tak fanoušky. On je rozený střelec a já playmaker (smích). 
Jurda se připojil k A-týmu o sezonu déle a určitě naše útočné trio doplnil ve všech směrech. Chyběl nám totiž vždy hráč, který by se vracel i dozadu (smích). Postupem času se vypracoval a poslední dva roky už nám šlapal na paty v kanadském bodování. Jurda mi jako parťák v lajně bude také moc chybět a stejně tak gólové oslavy. Vždy jsme dokázali překvapit lidi na tribuně.
Naopak nejhůře se mi hrálo některé zápasy samo se sebou. Bohužel mě občas hodně brzdí moje hlava a zápasy, kde jsem měl být lídr jsem nezvládl. Tady chci poděkovat klukům, kteří mi v tomhle hodně pomohli a museli někdy kousat moje chování. 
A kdo ti bude z klubu nejvíce chybět?
Budu se znovu opakovat, ale opravdu mi budou chybět asi všichni, ať už kluci z týmu nebo trenéři, se kterými jsem zažil spoustu hezkých akcí. Chybět mi budou i ženy, které jsem krátce trénoval. Budu rád, když s kluky i s vedením zůstaneme kamarádi a do budoucna se budeme vídat. 
 
Nějaký čas v klubu působil v roli trenéra i tvůj otec, jak se ti pod jeho vedením hrálo? Cítil jsi někdy větší tlak, zejména pak po prohraném utkání?

Tohle je pro mě dost záludná otázka. Musím říct, že to nebylo vždy jednoduché, ať už ze strany mojí nebo tátovy. Po příchodu mého taťky se mi postupem času určitě hrálo lépe, protože je to zkušený trenér a dokázal mi vždy dobře poradit. Řekl, co zlepšit, kde naopak ubrat, i když jsem to občas špatně snášel (smích).
Tlak byl určitě větší od příchodu otce, a to hned ze dvou důvodů. Byly očekávány mnohem lepší výsledky, protože jsme začali lépe trénovat a více se zaměřili na systémy a přesilové hry. 
Druhým důvodem pro mě bylo to, že jsem chtěl každý zápas ze sebe dostat to nejlepší a v několika směrech mě to tlačilo k lepším výkonům. Bohužel po prohraném utkání ta frustrace a zklamání byla mnohem větší. 
 
Jak bys ohodnotil klubové zázemí a ostatní členy realizačního týmu, včetně vedení klubu?

Klubové zázemí a podmínky, které mi klub nabídl bych ohodnotil na jedničku s hvězdičkou. Ať už hovoříme o výjezdních utkáních, kde jsme měli komplet full servis a občerstvení před každým zápasem či v neposlední řadě fyzioterapeutka, k níž jsme se chodili zašívat místo rozcvičky (smích).
Myslím, že v tomhle jde klub správnou cestou a má před kluby z divize velký náskok. Tímhle děkuji zejména Jindrovi Večeřovi a Aleši Dejdarovi, kteří se o nás starali jako o vlastní. 

Má podle tebe klub potenciál se stále zlepšovat a stoupat skrze soutěžemi?

Tohle je velmi složitá otázka, protože za pět let se nepovedlo dostat o soutěž výš. Pokud ale tým zůstane ve stejném složení a doplní se o nějaké posily nebo šikovné juniory, je šance probojovat se do Národní ligy.  

Na jaký moment budeš ve spojení s FTC Vysoké Mýto nejvíce vzpomínat?

Tady vypíchnu tři pro mě nejvíce emotivní momenty. 
První sezona v roli nováčka v Divizi pro mě byla naprosto neskutečná, neprohráli jsme jediný domácí zápas, změnilo se to až v posledním zápase, kdy jsme těsně prohráli s mým mateřským klubem Orel Přelouč. Tuhle sezonu mám v paměti asi nejvíce, protože jsme ukázali soupeřům, že o spodní příčky tabulky rozhodně hrát nebudeme. 
Druhým momentem je domácí derby s Litomyšlí, kdy do haly přišla rekordní návštěva a tento zápas měl za mě úplně všechno. Samozřejmě nemohl skončit jinak než výhrou (smích). Tuhle atmosféru nejde zapomenout a tímto chci poděkovat fanouškům za podporu v celých pěti sezonách, co jsem v FTC působil. Byli jste neskuteční a opravdu náš šestý hráč v poli. Děkuji. 
Třetím momentem je play up proti Asper Šumperk, které sice neskončilo postupem, ale musím říct, že to byla jízda. V tu chvíli jsme všichni nechali na hřišti vše a těchto pět zápasů budu mít v paměti už navždy.

Co bys závěrem vzkázal klubu do budoucích let?

Určitě bych chtěl poděkovat celému FTC za hezky strávených pět sezon v tomto klubu. Užil jsem si je, jak to jen šlo a posunuly mě nejen ve florbalové stránce, ale i v té lidské. Děkuji každému, kdo se na tomto podílel. Přeji klubu, a hlavně klukům hodně štěstí v následujících sezonách!
 
Děkujeme ti za rozhovor a za léta strávená v klubu. Přejeme hodně sportovních úspěchů, pevné zdraví a ať se ti v novém působišti daří!